sobota 26. dubna 2014
1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)
1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)
Podstatná jména mohou být ve španělštině pouze dvojího rodu: mužská anebo ženská. Střední rod podstatných jmen v tomto jazyce neexistuje. Ale existuje tu člen střeního rodu: "lo" (to, ono). Ten se však používá při stupňování nebo při specifických větných konstrukcích.
Například: ¡Sacalo! - Vyndej to!
Lo importante. - To nejdůležitější.
Podrobnějšímu použití se budu věnovat později.
Mužská podstatná jména většnou končí na -o, ženská nejčastěji končí na -a. V tom tkví jednoduchost slov. Existují však i výjimky:
Například:
La mano - ruka
La radio - rádio
El mapa - mapa
El sistema - systém a mnoho dalších.
Mužská podstatná jména mohou být zakončena také na:
-aje, -or, -l, -ma, -ista.
El mensaje - zpráva, sdělení, vzkaz
El profesor - profesor
El cartel - plakát
El poema - báseň
El artista - umělec
Ženská podstatná jména mohou být zakončena také na:
-ción, -sión, -tad, -dad, -tud, -umbre.
La lección - lekce, ponaučení
La pasión - vášeň
La libertad - svoboda
La actitud - jednání, chování, vystupování
La costumre - zvyk
úterý 11. září 2012
Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.
Přízvuk je ve španělštině velice důležitý. vyznačuje se tím, že se zdůrazní slabika, na které přízvuk leží. Nejedná se o délku slabiky! Jen se daná slabika zvýrazní v mluvě.
Pravidla pro postavení přízvuku:
1. u slov zakončených na SAMOHLÁSKU + SOUHLÁSKY -N, -S leží přízvuk na
předposlední slabice (Ana, congreso, forma)
2. u slov zakončených na SOUHLÁSKU S VÝJIMKOU -N, -S stojí přízvuk na
poslední slabice (amor, Portugal, profesor, azul)
3. vymyká-li se přízvuk těmto dvěma pravidlům, pak je nepravidelný a musí
se označit (Martín, república, atípico)
Pro správné spočítání slabik a správné položení přízvuku, je nutné vědět, že
jednoduché samohlásky jsou stejné jako v češtině (a, e, i, o, u), ale dělí se na silné
(a, e, o) a slabé (i, u).
Když se setkají se dvě silné samohlásky, tvoří dvě slabiky (te-a-tro,
ca-ca-o), zatímco spojením slabé a silné, případně dvou slabých, vzniká dvojhláska
a tudíž jedna slabika.
Pokud stojí dvojhláska v přízvučné slabice, je přízvuk na silné
(Bue-nos Ai-res, bai-le, Die-go), u dvou slabých je přízvuk na druhé (Sui-za).
Dvojhláska zaniká, je-li přízvuk nepravidelný a stojí na slabé samohlásce (Ma-rí-a,
an-to-lo-gí-a). Ve španělštině existují také trojhlásky, které tvoří vždy jedna silná
a dvě slabé samohlásky (lim-piáis).
čtvrtek 6. září 2012
Španělská abeceda a pravidla výslovnosti
Abeceda:
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Psaní písmen:
Nikde jinde tuto informaci nenajdete. Písemná forma abecedy ve španělštině se na 100% shoduje s českou normou. Když jsem tenkrát tuto informaci zjišťoval nikdo mi nebyl schopný říct, jestli se psací "q" píše stejně jako to naše české. Pak jsem tedy našel obrázek našeho pravopisu a poslal do Španělska a přišla mi odpověď, že přesně tato písmena se učí i školáci v tamních školách. Takže písemná forma je stejná.
Výslovnost:
A: Stejně jako v češtině.
B: 1. Po pauze, na začátku slova a po m, n se vyslovuje jako české [b]: Brasil,
Barcelona, bomba.
2. V jiné pozici se pouze blíží českému b: rty se lehce přiblíží, ale nedovřou,
a štěrbinou mezi nimi prochází vzduch: Cuba, laberinto, analfabeta.
C: 1. Před souhláskou, na konci slova a před a, o, u se vyslovuje jako české
[k]: cliente, café, color.
2. Před e, i zní jako neznělá hláska: špička jazyka se dotkne horních zubů
a v této poloze vyslovíme "s": Cecilia, Marcela, Cervantes.
V Latinské Americe, na jihu Španělska a na Kanárských ostrovech se vyslovuje jako české [s].
CH: Za každých okolností jako české [č]: Chile,checo.
D: 1. Po pauze, na začátku slova a po l, n se vyslovuje jako české [d]: diploma,
dotación.
2. Uprostřed slova se vyslovuje tak, že se špička jazyka přiblíží k horním zubům
a v této poloze vyslovíme [d]: Granada.
3. Na konci slova téměř zaniká: faculta(d), universida(d), obesida(d), Madri(d).
4. Ve skupině di se vyslovuje vždy tvrdě: dictado.
E: Jako v češtině.
F: Jako v češtině.
G: 1. Před e, i se vyslovuje zhruba jako české [ch]: Argentina, magia.
2. Na začátku slova před a, o, u nebo souhláskou, ale také po souhlásce n
se vyslovuje jako české [g]: Gabriel, Galicia.
3. Nachází-li se v jiném postavení, vyslovuje se oslabeně, jako hrdelní
hláska: fuego, Málaga.
4. Ve skupině gue, gui se čte jako [ge], [gi] (hláska u pouze brání výslovnosti
che, chi): Miguel, Guevara.
5. Güe, güi vyslovujeme jako [gue], [gui] (s oslabeným u): lingüística.
6. Gua, guo vyslovíme [gua], [guo] (s oslabeným u): Guatemala, agua, antiguo, guayabera, agua.
H: Se většinou nevyslovuje. V některých latinskoamerických nářečích se může vyslovovat jako lehké české [ch].
I: Jako v češtině.
J: Výslovnost má stejnou jako české [ch].
K: Vyslovuje se stejně jako v češtině a vyskytuje se pouze ve slovech cizího původu.
L: Stejná výslovnost jako v češtině.
LL: Naprosto spisovně se má vyslovovat jako měkké ruské nebo slovenské [l´]. Kdy se jazyk opře o horní patro a vysloví se [l]. Tato výslovnost však během věků přešla do ústraní a dnes se normálně vyslovuje toto písmeno jako [j].
Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].
Takže výslovnost slova llamada (zavolání, hovor) se může vyslovit: [jamada, žamada, šamada i džamada]. Anebo i Mallorca [majorka, mažorka, madžorka].
M: Výslovnost je stejná jako v češtině.
N: Vyslovuje se stejně jako v češtině, jenom před b, p, v má výslovnost [m]. Po měkkém "i" má tvrdou výslovnost Anita [Anyta].
Ñ: Vyslovuje se jako české [ň].
O: Stejně jako v češtině.
P: Má stejnou výslovnost jako v češtině.
Q: Toto písmeno se vyskytuje vždy ve spojení s písmenem "u" a celá skupina "qu" se čte jako [k]. Química [kymyka] (chemie).
R: 1. Vyslovuje se stejně jako v češtině, objeví-li se uprostřed slova (nikoli po n, l, s)
nebo na konci slova: Carmen.
2. Na začátku slova a po l, n, s se vyslovuje jako vícekmitné [rr] (jako
v českém vrr): Ricardo, reducción, raqueta, revolución, Enrique.
3. Má-li se vyslovovat vícekmitově uprostřed slova a po jiných hláskách než l, n,
s, píšou se dvě r: corrosión, correspondencia, guerra, arriba, terrible, terreno.
R a rr mohou rozlišovat dvě na poslech podobná slova: pero (ale) x perro (pes).
S: Stejně jako v češtině, ale ne tak sykavě.
T: Stejně jako v češtině. jen ve spojení s "i" se vyslovuje tvrdě: "ti" [ty] (tobě).
U: Stejně jako v češtině.
V: Má stejnou výslovnost a stejná pravidla, jaká má písmeno B. Takže i slovo "veneno" [beneno] (jed).
W: Stejně jako v češtině.
X: Se vyslovuje stejně jako v češtině. Jen ve slovech historického původu se čte jako [ch]. Mexiko [Mechiko].
Y: Tady platí podobná pravidla jako u hlásky "ll". Samostatně se vyslovuje jako české [y], "Eva y Norma" [Eva y Norma]. V jiných postaveních se spisovně vyslovuje jako české [j]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].
Z: Má stejnou výslovnost před e, i jako španělská hláska "c", čili šišlavé [s]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech a Latinské Americe je výslovnost jako české [s].
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Psaní písmen:
Nikde jinde tuto informaci nenajdete. Písemná forma abecedy ve španělštině se na 100% shoduje s českou normou. Když jsem tenkrát tuto informaci zjišťoval nikdo mi nebyl schopný říct, jestli se psací "q" píše stejně jako to naše české. Pak jsem tedy našel obrázek našeho pravopisu a poslal do Španělska a přišla mi odpověď, že přesně tato písmena se učí i školáci v tamních školách. Takže písemná forma je stejná.
Výslovnost:
A: Stejně jako v češtině.
B: 1. Po pauze, na začátku slova a po m, n se vyslovuje jako české [b]: Brasil,
Barcelona, bomba.
2. V jiné pozici se pouze blíží českému b: rty se lehce přiblíží, ale nedovřou,
a štěrbinou mezi nimi prochází vzduch: Cuba, laberinto, analfabeta.
C: 1. Před souhláskou, na konci slova a před a, o, u se vyslovuje jako české
[k]: cliente, café, color.
2. Před e, i zní jako neznělá hláska: špička jazyka se dotkne horních zubů
a v této poloze vyslovíme "s": Cecilia, Marcela, Cervantes.
V Latinské Americe, na jihu Španělska a na Kanárských ostrovech se vyslovuje jako české [s].
CH: Za každých okolností jako české [č]: Chile,checo.
D: 1. Po pauze, na začátku slova a po l, n se vyslovuje jako české [d]: diploma,
dotación.
2. Uprostřed slova se vyslovuje tak, že se špička jazyka přiblíží k horním zubům
a v této poloze vyslovíme [d]: Granada.
3. Na konci slova téměř zaniká: faculta(d), universida(d), obesida(d), Madri(d).
4. Ve skupině di se vyslovuje vždy tvrdě: dictado.
E: Jako v češtině.
F: Jako v češtině.
G: 1. Před e, i se vyslovuje zhruba jako české [ch]: Argentina, magia.
2. Na začátku slova před a, o, u nebo souhláskou, ale také po souhlásce n
se vyslovuje jako české [g]: Gabriel, Galicia.
3. Nachází-li se v jiném postavení, vyslovuje se oslabeně, jako hrdelní
hláska: fuego, Málaga.
4. Ve skupině gue, gui se čte jako [ge], [gi] (hláska u pouze brání výslovnosti
che, chi): Miguel, Guevara.
5. Güe, güi vyslovujeme jako [g
6. Gua, guo vyslovíme [g
H: Se většinou nevyslovuje. V některých latinskoamerických nářečích se může vyslovovat jako lehké české [ch].
I: Jako v češtině.
J: Výslovnost má stejnou jako české [ch].
K: Vyslovuje se stejně jako v češtině a vyskytuje se pouze ve slovech cizího původu.
L: Stejná výslovnost jako v češtině.
LL: Naprosto spisovně se má vyslovovat jako měkké ruské nebo slovenské [l´]. Kdy se jazyk opře o horní patro a vysloví se [l]. Tato výslovnost však během věků přešla do ústraní a dnes se normálně vyslovuje toto písmeno jako [j].
Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].
Takže výslovnost slova llamada (zavolání, hovor) se může vyslovit: [jamada, žamada, šamada i džamada]. Anebo i Mallorca [majorka, mažorka, madžorka].
M: Výslovnost je stejná jako v češtině.
N: Vyslovuje se stejně jako v češtině, jenom před b, p, v má výslovnost [m]. Po měkkém "i" má tvrdou výslovnost Anita [Anyta].
Ñ: Vyslovuje se jako české [ň].
O: Stejně jako v češtině.
P: Má stejnou výslovnost jako v češtině.
Q: Toto písmeno se vyskytuje vždy ve spojení s písmenem "u" a celá skupina "qu" se čte jako [k]. Química [kymyka] (chemie).
R: 1. Vyslovuje se stejně jako v češtině, objeví-li se uprostřed slova (nikoli po n, l, s)
nebo na konci slova: Carmen.
2. Na začátku slova a po l, n, s se vyslovuje jako vícekmitné [rr] (jako
v českém vrr): Ricardo, reducción, raqueta, revolución, Enrique.
3. Má-li se vyslovovat vícekmitově uprostřed slova a po jiných hláskách než l, n,
s, píšou se dvě r: corrosión, correspondencia, guerra, arriba, terrible, terreno.
R a rr mohou rozlišovat dvě na poslech podobná slova: pero (ale) x perro (pes).
S: Stejně jako v češtině, ale ne tak sykavě.
T: Stejně jako v češtině. jen ve spojení s "i" se vyslovuje tvrdě: "ti" [ty] (tobě).
U: Stejně jako v češtině.
V: Má stejnou výslovnost a stejná pravidla, jaká má písmeno B. Takže i slovo "veneno" [beneno] (jed).
W: Stejně jako v češtině.
X: Se vyslovuje stejně jako v češtině. Jen ve slovech historického původu se čte jako [ch]. Mexiko [Mechiko].
Y: Tady platí podobná pravidla jako u hlásky "ll". Samostatně se vyslovuje jako české [y], "Eva y Norma" [Eva y Norma]. V jiných postaveních se spisovně vyslovuje jako české [j]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].
Z: Má stejnou výslovnost před e, i jako španělská hláska "c", čili šišlavé [s]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech a Latinské Americe je výslovnost jako české [s].
Španělská gramatika na A1
Ahoj. Dlouho jsem zde nebyl, protože jsem to časově, tak nějak nestíhal. Zde najdete přehled gramatiky, kterou je třeba umět k dosažení znalostí pro A1 - Společného evropského referenčního rámce. Ten umožňuje vzájemné porovnání znalostí osob v oblasti vzdělání a znalosti cizích jazyků. Má 6 stupňů:
A1 - Průlom
A2 - Na cestě
B1 - Práh
B2 - Rozhled
C1 - Účinná funkční způsobilost
C2 - Zvládnutí
ZNALOSTI PRO A1
1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)
2. Podstatná jména II ( Tvoření množného čísla)
3. Slovesa ser a llamarse (být a jmenovat se)
4. Členy (Člen určitý a neurčitý)
5. Sloveso estar (být)
6. Přídavná jména (Rod a číslo)
7. Rozdíl mezi slovesy ser a estar
8. Čas přítomný
9. Zvratná slovesa a zájmena
10. Rozdíl mezi hay a está(n)
11. Tázací zájmena (qué, quién, cómo, cuándo a cuánto)
12. Předložky (a, en, de, con, por a para)
13. Předložky por a para - rozdíl mezi nimi
14. Ukazovací zájmena
15. Přivlastňovací zájmena
16. Sloveso gustar (mít rád) a zájmena osobní nepřímá
17. Zájmena osobní přímá
18. Příslovce muy a mucho
19. Spojky (y a o)
20. Číslovky
21. Věty příčinné a účelové
22. Věty vztažné
+ Abeceda, pravidla výslovnosti. Pravopis.
+ Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.
Postupně budu přidávat jednotlivá vysvětlení všech těchto gramatických jevů, podle vlastní hlavy, jak si to pamatuji. S přihlédnutím do jazykových příruček - aby výklad byl co nejjasnější.
A1 - Průlom
A2 - Na cestě
B1 - Práh
B2 - Rozhled
C1 - Účinná funkční způsobilost
C2 - Zvládnutí
ZNALOSTI PRO A1
1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)
2. Podstatná jména II ( Tvoření množného čísla)
3. Slovesa ser a llamarse (být a jmenovat se)
4. Členy (Člen určitý a neurčitý)
5. Sloveso estar (být)
6. Přídavná jména (Rod a číslo)
7. Rozdíl mezi slovesy ser a estar
8. Čas přítomný
9. Zvratná slovesa a zájmena
10. Rozdíl mezi hay a está(n)
11. Tázací zájmena (qué, quién, cómo, cuándo a cuánto)
12. Předložky (a, en, de, con, por a para)
13. Předložky por a para - rozdíl mezi nimi
14. Ukazovací zájmena
15. Přivlastňovací zájmena
16. Sloveso gustar (mít rád) a zájmena osobní nepřímá
17. Zájmena osobní přímá
18. Příslovce muy a mucho
19. Spojky (y a o)
20. Číslovky
21. Věty příčinné a účelové
22. Věty vztažné
+ Abeceda, pravidla výslovnosti. Pravopis.
+ Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.
Postupně budu přidávat jednotlivá vysvětlení všech těchto gramatických jevů, podle vlastní hlavy, jak si to pamatuji. S přihlédnutím do jazykových příruček - aby výklad byl co nejjasnější.
čtvrtek 16. září 2010
Návrat
Ahoj všichni. Po dlouhé odmlce jsem se opět přihlásil na svůj krásný blog. Myslím, že informací o mně už víte až dost. Teď bych chtěl maličko přepnout do jiné fáze a to sice praktické. V zásobě mám hned několik textů, které jsem přeložil anebo se je snažil přeložit. Ne všechny mé výtvory jsou totiž dokonalé - ale nejsou úplně na odpis. Budu se sem nyní snažit pravidelně přidávat nějaké ty texty písní od různých španělských autorů, anebo různé překlady. Tak abych mohl něco vylepšovat, pokud by mi nikdo něco vytkl.
Velice děkuji.
Velice děkuji.
čtvrtek 6. května 2010
Proč jazyky? 3.
Tak jsem tady zase zpátky, snad si to tu někdo přečte anebo taky ne. No tak minule jsem skončil němčinou. Němčina má svoje kladné i záporné stránky. Má mnohem více slovesných časů než čeština. To může někomu dělat při vyjadřování problémy.
Je třeba určitá pravidla umět a k tomu ještě ve svých poznámkách dojdu. Momentálně pracuji na slovníku hovorové španělštiny a němčiny. V každém mám téměř tisíc hovorových spojení či jednotlivých slov. Zatím ho nemám hotový ale rýsuje se to.
Nechybí v něm ani vulgarismy či málopoužívaná spojení. Já jsem čerpal i z řeči své babičky, která používá občas obraty, které mě zaujímají ale zároveň nejsou tak často slyšet. Ale i tak se mi povedlo mnoho z nich ve slovníkách najít. Čerpám, jak už z německých slovníků tak i z českých. Kolikrát se až divím, jakým způsobem se dají vyjádřit různé hovorové výrazy. Například:
španělské: Qué jeribeques estás haciendo aquí? / Co to tu proboha čaruješ?
a spoustu dalších.
Velice zajímavá je i část vulgární. I když mnoho lidí má k vulgarismům odpor, uznejme, že bývají velkou částí slovní zásoby. Copak snad nikdo ještě nezaklel: Do pr*ele!? - předpokládám, že těžko, asi každý a tak se v tomto slovníku setkáte nejen s tímto výrazem.
Pokračování příště
Je třeba určitá pravidla umět a k tomu ještě ve svých poznámkách dojdu. Momentálně pracuji na slovníku hovorové španělštiny a němčiny. V každém mám téměř tisíc hovorových spojení či jednotlivých slov. Zatím ho nemám hotový ale rýsuje se to.
Nechybí v něm ani vulgarismy či málopoužívaná spojení. Já jsem čerpal i z řeči své babičky, která používá občas obraty, které mě zaujímají ale zároveň nejsou tak často slyšet. Ale i tak se mi povedlo mnoho z nich ve slovníkách najít. Čerpám, jak už z německých slovníků tak i z českých. Kolikrát se až divím, jakým způsobem se dají vyjádřit různé hovorové výrazy. Například:
španělské: Qué jeribeques estás haciendo aquí? / Co to tu proboha čaruješ?
a spoustu dalších.
Velice zajímavá je i část vulgární. I když mnoho lidí má k vulgarismům odpor, uznejme, že bývají velkou částí slovní zásoby. Copak snad nikdo ještě nezaklel: Do pr*ele!? - předpokládám, že těžko, asi každý a tak se v tomto slovníku setkáte nejen s tímto výrazem.
Pokračování příště
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
