Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.

Přízvuk je ve španělštině velice důležitý. vyznačuje se tím, že se zdůrazní slabika, na které přízvuk leží. Nejedná se o délku slabiky! Jen se daná slabika zvýrazní v mluvě.

Pravidla pro postavení přízvuku:

1. u slov zakončených na SAMOHLÁSKU + SOUHLÁSKY -N, -S leží přízvuk na
předposlední slabice (Ana, congreso, forma)

2. u slov zakončených na SOUHLÁSKU S VÝJIMKOU -N, -S stojí přízvuk na
poslední slabice (amor, Portugal, profesor, azul)

3. vymyká-li se přízvuk těmto dvěma pravidlům, pak je nepravidelný a musí
se označit (Martín, república, atípico)

Pro správné spočítání slabik a správné položení přízvuku, je nutné vědět, že
jednoduché samohlásky jsou stejné jako v češtině (a, e, i, o, u), ale dělí se na silné
(a, e, o) a slabé (i, u). 

Když se setkají se dvě silné samohlásky, tvoří dvě slabiky (te-a-tro,
ca-ca-o), zatímco spojením slabé a silné, případně dvou slabých, vzniká dvojhláska
a tudíž jedna slabika. 

Pokud stojí dvojhláska v přízvučné slabice, je přízvuk na silné
(Bue-nos Ai-res, bai-le, Die-go), u dvou slabých je přízvuk na druhé (Sui-za).

Dvojhláska zaniká, je-li přízvuk nepravidelný a stojí na slabé samohlásce (Ma-rí-a,
an-to-lo-gí-a). Ve španělštině existují také trojhlásky, které tvoří vždy jedna silná
a dvě slabé samohlásky (lim-piáis).