3. Slovesa ser a llamarse (být a jmenovat se)

Prvními nejdůležitějšími slovesy, které se ve španělštině používají jsou slovesa ser (být) a llamarse (jmenovat se). Ptáme se pomocí nich na jméno, národnost a profesi. 

Sloveso ser - vyjadřuje trvalý a neměnný stav anebo stav, který v tuto chvíli předpokládáme, že mnoho let potrvá (zaměstnání). Ve španělštině totiž existují ještě další dvě slovesa, které se překládají jako české "být" a to sloveso estar a haber. Tato dvě slovesa se však používají v jiných situacích, než zmíněné "ser" a věnovat se jim budu později.

Časování slovesa ser v přítomném čase:

1. yo soy (já jsem)  
2. tú eres (ty jsi)
3. él/ella es (on/ona je)

1. nosotros somos (my jsme)
2. vosotros sois (vy jste)
3. ellos son (oni jsou)

Poznámka: Sloveso ser má své vlastní časování a proto je potřeba se tyto tvary naučit nazpaměť.

Příklady použití:

Yo soy actor. - Já jsem herec. / Pracuji jako herec. / Živím se jako herec.

Poznámka: Při překladu této věty je nejdoslovnější první překlad. Ale, jak lze vidět, přeložit se tato věta dá hned několika způsoby, aniž by ztratila svůj význam.

Soy de la República Checa. - Jsem z České republiky. / Žiji v České republice.

Soy checo. - Jsem Čech.

Ukazovací zájmena (yo, tú, él) se běžně nepoužívají. Slouží spíše ke specifikování anebo zdůraznění.

Soy de la República Checa. ¿De dónde eres tú? (Jsem z České republiky. Odkud jsi ty?)

Časování slovesa llamarse v přítomném čase:

1. yo me llamo (já se jmenuji)
2. tú te llamas (ty se jmenuješ)
3. él/ella se llama (on/ona se jmenuje)

1. nosostros nos llamamos (my se jmenujeme)
2. vosotros os llamáis (vy se jmenujete)
3. ellos se llaman (oni se jmenují)

Poznámka: Jak je vidět, při udávání svého jména, popřípadě jména někoho druhého, se používá zvratná forma slovesa (me, te, se). Více o těchto zájmenech budu pojednávat příště. Teď je důležité si tyto tvary osvojit a rovnou se naučit se takto představovat.

Me llamo Juan y soy de la República Checa. (Jmenuji se Honza a jsem z České republiky).

Nezapomeňte na poučku o výslovnosti.

Ve většině Španělska se tato věta bude číst takto:

Me jamo Chuan y soj de la Republica Čeka.V Jižní Americe a na jihu Španělska se však lze setkat i s těmito variantami:

Me žamo Chuan y soj de la Republica Čeka.

Me šamo Chuan y soj de la Republica Čeka.

a Me džamo Chuan y soj de la Republica Čeka.

Teď už můžete tvořit sami krátké věty. Je třeba se hlavně ničeho nebát, ať věty vyslovíte jakkoliv - lidé se vám vždy budou snažit porozumět a nebudou se vám smát. Nikdo není dokonalý. (Nadie es perfecto).

2. Podstatná jména II ( Tvoření množného čísla)

Tak, jak jste mohli vidět, rozdíl mezi ženským a mužským rodem je až na pár výjimek jednoduchý. Podobně jednoduché je to i s tvorbou množného čísla.

Množné číslo se z podstatných jmen tvoří:

- připojením konečného "s"
- připojením koncovky "es"

Záleží na tom, na co je zakončeno podstatné jméno:

Je-li podstatné jméno zakončené na samohlásku (a, e, i, o, u) - má v množném čísle připojeno jen "s".

Pokud je zakončené na souhlásku (zbývající písmena abecedy, kromě výše zmíněných) - má v množném čísle připojenou koncovku "es".

Určitý člen podstatného jména dostane v ženském rodě jen "s", protože končí na samohlásku
- la / - las. V rodě mužském se člen - el změní na - los.

Příklady:

La mano (ruka) - Las manos (ruce)
El trabajo (práce) - Los trabajos (práce)
El libro (kniha) - Los libros (knihy)
El ordenador (počítač) - Los ordenadores (počítače)
La ventana (okno) - Las ventanas (okna)

Poznámka: Stejná zásada platí i pro pomocný člen středního rodu "lo", který má v množném čísle připojeno "s" = los.

Pozdravy a rozloučení ve španělštině

Ještě než se pustím do dalších gramatických pouček podle Evropského referenčního rámce, přišlo mi za důležité seznámit vás s nejčastějšími španělskými podzdravy. 

¡Hola! - Ahoj! Čau! Nazdar! (používá se při setkání s lidmi, kterým tykáme)
- Zdravím! Dobrej! Brejden! Brýden! (používá se i při setkání s lidmi, kterým vykáme. Jako jsou například obchody, tržiště a podobně) 

Poznámka: Druhý příklad použití pozdravu hola se označuje za takzvané neformální. Na úřadech, u policie anebo na dalších oficiálních místech je potřeba si dodržet odstup.

Pokud by vám tykací "hola" připadalo až moc vlezlé - lze použít i dva pozdravy hned za sebou:

¡Hola! ¡Buenos días! (doslova: Zdravím! Dobrý den!), čímž vyjadřujete jistý odstup. Běžně však platí, že ve španělských a latinskoamerických zemích si lidé tykají o mnoho více než v češtině. Tykají i žáci učitelům, tykají si sousedé v domě a podobně.

Použít se dá i zdrobnělina: ¡Holi! (Ahojky! Nazdárek! Zdravíčko!)


¡Buenos días! - Dobré ráno! / Dobrý den! (používá se asi do 14.  hodiny)

Tento pozdrav se používá jako běžný pozdrav mezi lidmi, kteří si vykají. Zejména pak na úřadech nebo vůči velmi starším lidem, nadřízeným a podobně.

Jak je vidět - tento pozdrav znamená i "dobré ráno". I když by teoreticky šlo říct: ¡Buenas mañanas!, tak ve španělštině se nepoužívá. Podle toho, co jsem hledal na internetu, je to pro to, že Španělé chtěli již od samého rána popřát člověku celý dobrý den  a ne jen pouhé ráno.

Poznámka: Španělské pozdravy se ve spojení se slovem "bueno" používají vždy v množném čísle. Přejeme tak dobré dny, dobrá rána atd.

¡Buenas tardes! - Dobré odpoledne! / Dobrý den!(používá se po 14. hodině)

¡Buenas noches! - Dobrý večer! / Dobrou noc! (Tento pozdrav lze použít po setmění)

Pro popřání "Dobrou noc" před spaním se často používá formulace: ¡Hasta mañana! (doslova: Ahoj zítra! - tím se odkazuje na to, že se lidé uvidí vlastně až ráno)

Poznámka: Pozdravy: Buenos días; Buenas tardes/noches - lze i slangově zkrátit na formy:

¡Buenos! (místo Buenos días) a ¡Buenas! (místo Buenas tardes/noches).

Tyto formy se překládají volně:

Brýtro! Brýden! Brývečer! / Zdravím!

¿Qué tal? - Jak je? Jak se (ti/vám) vede? Jak jde život? / Ahoj! Zdravím tě! (Někdy se říká místo "hola")

(Tento pozdrav či tázací formulaci lze použít například po "hola" i po "buenos días" - nezáleží tedy na tom, jestli dané osobě tykáte, či vykáte)

Tuto otázku lze v mnoha případech použít nejen pro přítomnost, ale i minulost a budoucnost.
¿Qué tal el viaje? - Jaká byla cesta?
¿Qué tal si vamos al centro? - Nepůjdeme do centra? 
¿Qué tal si quedamos aquí? - Co kdybychom zůstali tady?

¿Como está?  - Jak se vám daří? Jak se máte? (Běžná tázací formulace - vykání)


¿Como estás?  - Jak se máš? Jak se ti vede? Jak se ti daří? (Tázací formulace pro tykání)

         
¿Qué pasa? - Co se děje? O co jde? Copak? / Jak se vede? 

¿Qué hay?- Co je? Co se děje? Co je nového? / Jak je?

¿Qué hacés? (Am.) - Jak se ti vede? Jak se máš? Jak jde život? /Ahoj! Zdravím tě! 

(Tento způsob pozdravu se používá zejména v Latinské Americe - doslova znamená: "Co děláš?"
Používá se při něm takzvané voseo - což je zvláštní tvar časování sloves v části Latinské Ameriky.  Může se přeložit jako otázka - anebo i jako pozdrav, na který se neodpovídá. Popřípadě se odpoví "bien" (dobře).  

¡Hasta la vista! - Nashledanou! Na viděnou! (Běžný pozdrav)

Poznámka: Slovo "hasta" (až, do) se při pozdravu kombinuje s různými slovy, podle toho, kdy by se teoreticky mohlo další setkání uskutečnit.


¡Hasta luego!  - Nashle! Zatím! Měj se!/Mějte se! (doslova: Někdy potom!)

¡Hasta mañana!  – Nashledanou zítra! Uvidíme se zítra! / Dobrou noc!

¡Hasta ahora! - Nashle! Zatím! Ahoj! (doslova: Někdy za chvíli!)

¡Hasta siempre! - Nashledanou příště! (doslova: Nashledanou pokaždé!)

¡Hasta después! - Mějte se! Loučím se! (doslova: Nashledanou potom!)

¡Hasta la próxima! - Nashledanou příště! Uvidíme se příště! 


¡Adiós! - Nashledanou! Nashle! / Ahoj! Čau! Čus! Zdarec!/ Sbohem!

Poznámka: Výraz adiós se pro absolutní rozloučení - když už někoho nechceme vidět - používá stále méně. Použít se dá jak u osob, s kterými si vykáme, tak i u těch s nimiž si tykáme.

¡Hasta nunca! - Sbohem! Na nikdyviděnou! (doslova: Už nikdy!)

(Toto rozloučení má definitivní charakter).

Odpovědi na pozdravy:

Jsou buď stejné = ¡Buenos días! - ¡Buenos días!

Anebo se používá i formulace: ¡Muy buenas! = ¡Buenos días! - ¡Muy buenas!

Překlad je však vždy stejný: Dobrý den! - Dobrý den!

1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)

1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)

Podstatná jména mohou být ve španělštině pouze dvojího rodu: mužská anebo ženská. Střední rod podstatných jmen v tomto jazyce neexistuje. Ale existuje tu člen střeního rodu: "lo" (to, ono). Ten se však používá při stupňování nebo při specifických větných konstrukcích. 

Například: ¡Sacalo! - Vyndej to!

Lo importante. - To nejdůležitější.

Podrobnějšímu použití se budu věnovat později.

Mužská podstatná jména většnou končí na -o, ženská nejčastěji končí na -a. V tom tkví jednoduchost slov. Existují však i výjimky:

Například: 

La mano -  ruka
La radio -  rádio 
El mapa - mapa
El sistema - systém a mnoho dalších.

Mužská podstatná jména mohou být zakončena také na:

-aje, -or, -l, -ma, -ista.

El mensaje -  zpráva, sdělení, vzkaz
El profesor -  profesor
El cartel - plakát
El poema -  báseň
El artista - umělec

Ženská podstatná jména mohou být zakončena také na:

-ción, -sión, -tad, -dad, -tud, -umbre.

La lección -  lekce, ponaučení
La pasión - vášeň
La libertad -  svoboda
La actitud -  jednání, chování, vystupování
La costumre - zvyk

Ahoj! Všechny zdravím. Bohužel časové možnosti mi v loňském roce nestačily na to, abych tuto stránku aktualizoval rychleji. Budu se nyní snažit se tomu věnovat více.

Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.

Přízvuk je ve španělštině velice důležitý. vyznačuje se tím, že se zdůrazní slabika, na které přízvuk leží. Nejedná se o délku slabiky! Jen se daná slabika zvýrazní v mluvě.

Pravidla pro postavení přízvuku:

1. u slov zakončených na SAMOHLÁSKU + SOUHLÁSKY -N, -S leží přízvuk na
předposlední slabice (Ana, congreso, forma)

2. u slov zakončených na SOUHLÁSKU S VÝJIMKOU -N, -S stojí přízvuk na
poslední slabice (amor, Portugal, profesor, azul)

3. vymyká-li se přízvuk těmto dvěma pravidlům, pak je nepravidelný a musí
se označit (Martín, república, atípico)

Pro správné spočítání slabik a správné položení přízvuku, je nutné vědět, že
jednoduché samohlásky jsou stejné jako v češtině (a, e, i, o, u), ale dělí se na silné
(a, e, o) a slabé (i, u). 

Když se setkají se dvě silné samohlásky, tvoří dvě slabiky (te-a-tro,
ca-ca-o), zatímco spojením slabé a silné, případně dvou slabých, vzniká dvojhláska
a tudíž jedna slabika. 

Pokud stojí dvojhláska v přízvučné slabice, je přízvuk na silné
(Bue-nos Ai-res, bai-le, Die-go), u dvou slabých je přízvuk na druhé (Sui-za).

Dvojhláska zaniká, je-li přízvuk nepravidelný a stojí na slabé samohlásce (Ma-rí-a,
an-to-lo-gí-a). Ve španělštině existují také trojhlásky, které tvoří vždy jedna silná
a dvě slabé samohlásky (lim-piáis).

Španělská abeceda a pravidla výslovnosti

Abeceda:
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).

Psaní písmen:
Nikde jinde tuto informaci nenajdete. Písemná forma abecedy ve španělštině se na 100% shoduje s českou normou. Když jsem tenkrát tuto informaci zjišťoval nikdo mi nebyl schopný říct, jestli se psací "q" píše stejně jako to naše české.  Pak jsem tedy našel obrázek našeho pravopisu a poslal do Španělska a přišla mi odpověď, že přesně tato písmena se učí i školáci v tamních školách. Takže písemná forma je stejná.

Výslovnost:

A: Stejně jako v češtině.
B: 1. Po pauze, na začátku slova a po m, n se vyslovuje jako české [b]: Brasil,
Barcelona, bomba.
2. V jiné pozici se pouze blíží českému b: rty se lehce přiblíží, ale nedovřou,
a štěrbinou mezi nimi prochází vzduch: Cuba, laberinto, analfabeta.
C: 1. Před souhláskou, na konci slova a před a, o, u se vyslovuje jako české
[k]: cliente, café, color.
2. Před e, i zní jako neznělá hláska: špička jazyka se dotkne horních zubů
a v této poloze vyslovíme "s": Cecilia, Marcela, Cervantes. 
V Latinské Americe, na jihu Španělska a na Kanárských ostrovech se vyslovuje jako české [s].
CH: Za každých okolností jako české [č]: Chile,checo.
D: 1. Po pauze, na začátku slova a po l, n se vyslovuje jako české [d]: diploma,
dotación.
2. Uprostřed slova se vyslovuje tak, že se špička jazyka přiblíží k horním zubům
a v této poloze vyslovíme [d]: Granada.
3. Na konci slova téměř zaniká: faculta(d), universida(d), obesida(d), Madri(d).
4. Ve skupině di se vyslovuje vždy tvrdě: dictado.
E: Jako v češtině. 
F: Jako v češtině.
G: 1. Před e, i se vyslovuje zhruba jako české [ch]: Argentina, magia.
2. Na začátku slova před a, o, u nebo souhláskou, ale také po souhlásce n
se vyslovuje jako české [g]: Gabriel, Galicia.
3. Nachází-li se v jiném postavení, vyslovuje se oslabeně, jako hrdelní
hláska: fuego, Málaga.
4. Ve skupině gue, gui se čte jako [ge], [gi] (hláska u pouze brání výslovnosti
che, chi): Miguel, Guevara.
5. Güe, güi vyslovujeme jako [gue], [gui] (s oslabeným u): lingüística.
6. Gua, guo vyslovíme [gua], [guo] (s oslabeným u): Guatemala, agua, antiguo, guayabera, agua. 
H: Se většinou nevyslovuje. V některých latinskoamerických nářečích se může vyslovovat jako lehké české [ch]. 
I: Jako v češtině.
J: Výslovnost má stejnou jako české [ch]. 
K: Vyslovuje se stejně jako v češtině a vyskytuje se pouze ve slovech cizího původu. 
L: Stejná výslovnost jako v češtině.
LL: Naprosto spisovně se má vyslovovat jako měkké ruské nebo slovenské [l´]. Kdy se jazyk opře o horní patro a vysloví se [l]. Tato výslovnost však během věků přešla do ústraní a dnes se normálně vyslovuje toto písmeno jako [j]. 
Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].

Takže výslovnost slova llamada (zavolání, hovor) se může vyslovit: [jamada, žamada, šamada i džamada]. Anebo i Mallorca [majorka, mažorka, madžorka].

M: Výslovnost je stejná jako v češtině.
N: Vyslovuje se stejně jako v češtině, jenom před b, p, v má výslovnost [m]. Po měkkém "i" má tvrdou výslovnost Anita [Anyta].
Ñ: Vyslovuje se jako české  [ň]. 
O: Stejně jako v češtině.
P: Má stejnou výslovnost jako v češtině.
Q: Toto písmeno se vyskytuje vždy ve spojení s písmenem "u" a celá skupina "qu" se čte jako  [k]. Química  [kymyka] (chemie).
R: 1. Vyslovuje se stejně jako v češtině, objeví-li se uprostřed slova (nikoli po n, l, s)
nebo na konci slova: Carmen.
2. Na začátku slova a po l, n, s se vyslovuje jako vícekmitné [rr] (jako
v českém vrr): Ricardo, reducción, raqueta, revolución, Enrique.
3. Má-li se vyslovovat vícekmitově uprostřed slova a po jiných hláskách než l, n,
s, píšou se dvě r: corrosión, correspondencia, guerra, arriba, terrible, terreno.
R a rr mohou rozlišovat dvě na poslech podobná slova: pero (ale) x perro (pes).
S: Stejně jako v češtině, ale ne tak sykavě. 
T: Stejně jako v češtině. jen ve spojení s "i" se vyslovuje tvrdě: "ti" [ty] (tobě). 
U: Stejně jako v češtině.
V: Má stejnou výslovnost a stejná pravidla, jaká má písmeno B. Takže i slovo "veneno" [beneno] (jed).
W: Stejně jako v češtině.
X: Se vyslovuje stejně jako v češtině. Jen ve slovech historického původu se čte jako [ch]. Mexiko [Mechiko]. 
Y: Tady platí podobná pravidla jako u hlásky "ll". Samostatně se vyslovuje jako české [y], "Eva y Norma" [Eva y Norma]. V jiných postaveních se spisovně vyslovuje jako české [j]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž]. 
Z: Má stejnou výslovnost před e, i jako španělská hláska "c", čili šišlavé [s]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech a Latinské Americe je výslovnost jako české [s].