Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.

Přízvuk je ve španělštině velice důležitý. vyznačuje se tím, že se zdůrazní slabika, na které přízvuk leží. Nejedná se o délku slabiky! Jen se daná slabika zvýrazní v mluvě.

Pravidla pro postavení přízvuku:

1. u slov zakončených na SAMOHLÁSKU + SOUHLÁSKY -N, -S leží přízvuk na
předposlední slabice (Ana, congreso, forma)

2. u slov zakončených na SOUHLÁSKU S VÝJIMKOU -N, -S stojí přízvuk na
poslední slabice (amor, Portugal, profesor, azul)

3. vymyká-li se přízvuk těmto dvěma pravidlům, pak je nepravidelný a musí
se označit (Martín, república, atípico)

Pro správné spočítání slabik a správné položení přízvuku, je nutné vědět, že
jednoduché samohlásky jsou stejné jako v češtině (a, e, i, o, u), ale dělí se na silné
(a, e, o) a slabé (i, u). 

Když se setkají se dvě silné samohlásky, tvoří dvě slabiky (te-a-tro,
ca-ca-o), zatímco spojením slabé a silné, případně dvou slabých, vzniká dvojhláska
a tudíž jedna slabika. 

Pokud stojí dvojhláska v přízvučné slabice, je přízvuk na silné
(Bue-nos Ai-res, bai-le, Die-go), u dvou slabých je přízvuk na druhé (Sui-za).

Dvojhláska zaniká, je-li přízvuk nepravidelný a stojí na slabé samohlásce (Ma-rí-a,
an-to-lo-gí-a). Ve španělštině existují také trojhlásky, které tvoří vždy jedna silná
a dvě slabé samohlásky (lim-piáis).

Španělská abeceda a pravidla výslovnosti

Abeceda:
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).

Psaní písmen:
Nikde jinde tuto informaci nenajdete. Písemná forma abecedy ve španělštině se na 100% shoduje s českou normou. Když jsem tenkrát tuto informaci zjišťoval nikdo mi nebyl schopný říct, jestli se psací "q" píše stejně jako to naše české.  Pak jsem tedy našel obrázek našeho pravopisu a poslal do Španělska a přišla mi odpověď, že přesně tato písmena se učí i školáci v tamních školách. Takže písemná forma je stejná.

Výslovnost:

A: Stejně jako v češtině.
B: 1. Po pauze, na začátku slova a po m, n se vyslovuje jako české [b]: Brasil,
Barcelona, bomba.
2. V jiné pozici se pouze blíží českému b: rty se lehce přiblíží, ale nedovřou,
a štěrbinou mezi nimi prochází vzduch: Cuba, laberinto, analfabeta.
C: 1. Před souhláskou, na konci slova a před a, o, u se vyslovuje jako české
[k]: cliente, café, color.
2. Před e, i zní jako neznělá hláska: špička jazyka se dotkne horních zubů
a v této poloze vyslovíme "s": Cecilia, Marcela, Cervantes. 
V Latinské Americe, na jihu Španělska a na Kanárských ostrovech se vyslovuje jako české [s].
CH: Za každých okolností jako české [č]: Chile,checo.
D: 1. Po pauze, na začátku slova a po l, n se vyslovuje jako české [d]: diploma,
dotación.
2. Uprostřed slova se vyslovuje tak, že se špička jazyka přiblíží k horním zubům
a v této poloze vyslovíme [d]: Granada.
3. Na konci slova téměř zaniká: faculta(d), universida(d), obesida(d), Madri(d).
4. Ve skupině di se vyslovuje vždy tvrdě: dictado.
E: Jako v češtině. 
F: Jako v češtině.
G: 1. Před e, i se vyslovuje zhruba jako české [ch]: Argentina, magia.
2. Na začátku slova před a, o, u nebo souhláskou, ale také po souhlásce n
se vyslovuje jako české [g]: Gabriel, Galicia.
3. Nachází-li se v jiném postavení, vyslovuje se oslabeně, jako hrdelní
hláska: fuego, Málaga.
4. Ve skupině gue, gui se čte jako [ge], [gi] (hláska u pouze brání výslovnosti
che, chi): Miguel, Guevara.
5. Güe, güi vyslovujeme jako [gue], [gui] (s oslabeným u): lingüística.
6. Gua, guo vyslovíme [gua], [guo] (s oslabeným u): Guatemala, agua, antiguo, guayabera, agua. 
H: Se většinou nevyslovuje. V některých latinskoamerických nářečích se může vyslovovat jako lehké české [ch]. 
I: Jako v češtině.
J: Výslovnost má stejnou jako české [ch]. 
K: Vyslovuje se stejně jako v češtině a vyskytuje se pouze ve slovech cizího původu. 
L: Stejná výslovnost jako v češtině.
LL: Naprosto spisovně se má vyslovovat jako měkké ruské nebo slovenské [l´]. Kdy se jazyk opře o horní patro a vysloví se [l]. Tato výslovnost však během věků přešla do ústraní a dnes se normálně vyslovuje toto písmeno jako [j]. 
Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž].

Takže výslovnost slova llamada (zavolání, hovor) se může vyslovit: [jamada, žamada, šamada i džamada]. Anebo i Mallorca [majorka, mažorka, madžorka].

M: Výslovnost je stejná jako v češtině.
N: Vyslovuje se stejně jako v češtině, jenom před b, p, v má výslovnost [m]. Po měkkém "i" má tvrdou výslovnost Anita [Anyta].
Ñ: Vyslovuje se jako české  [ň]. 
O: Stejně jako v češtině.
P: Má stejnou výslovnost jako v češtině.
Q: Toto písmeno se vyskytuje vždy ve spojení s písmenem "u" a celá skupina "qu" se čte jako  [k]. Química  [kymyka] (chemie).
R: 1. Vyslovuje se stejně jako v češtině, objeví-li se uprostřed slova (nikoli po n, l, s)
nebo na konci slova: Carmen.
2. Na začátku slova a po l, n, s se vyslovuje jako vícekmitné [rr] (jako
v českém vrr): Ricardo, reducción, raqueta, revolución, Enrique.
3. Má-li se vyslovovat vícekmitově uprostřed slova a po jiných hláskách než l, n,
s, píšou se dvě r: corrosión, correspondencia, guerra, arriba, terrible, terreno.
R a rr mohou rozlišovat dvě na poslech podobná slova: pero (ale) x perro (pes).
S: Stejně jako v češtině, ale ne tak sykavě. 
T: Stejně jako v češtině. jen ve spojení s "i" se vyslovuje tvrdě: "ti" [ty] (tobě). 
U: Stejně jako v češtině.
V: Má stejnou výslovnost a stejná pravidla, jaká má písmeno B. Takže i slovo "veneno" [beneno] (jed).
W: Stejně jako v češtině.
X: Se vyslovuje stejně jako v češtině. Jen ve slovech historického původu se čte jako [ch]. Mexiko [Mechiko]. 
Y: Tady platí podobná pravidla jako u hlásky "ll". Samostatně se vyslovuje jako české [y], "Eva y Norma" [Eva y Norma]. V jiných postaveních se spisovně vyslovuje jako české [j]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech, Argentině a Uruguayi se výslovnost různí. Povětšinou se vyslovuje v těchto oblastech jako [ž], setkat se můžete i s výslovností [š] anebo i [dž]. 
Z: Má stejnou výslovnost před e, i jako španělská hláska "c", čili šišlavé [s]. Na jihu Španělska, Kanárských ostrovech a Latinské Americe je výslovnost jako české [s].

Španělská gramatika na A1

Ahoj. Dlouho jsem zde nebyl, protože jsem to časově, tak nějak nestíhal. Zde najdete přehled gramatiky, kterou je třeba umět k dosažení znalostí pro A1 - Společného evropského referenčního rámce. Ten umožňuje vzájemné porovnání znalostí osob v oblasti vzdělání a znalosti cizích jazyků. Má 6 stupňů:

A1 - Průlom
A2 - Na cestě
B1 - Práh
B2 - Rozhled
C1 - Účinná funkční způsobilost
C2 - Zvládnutí

ZNALOSTI PRO A1

1. Podstatná jména I (Mužský a ženský rod)
2. Podstatná jména II ( Tvoření množného čísla)
3. Slovesa ser a llamarse (být a jmenovat se)
4. Členy (Člen určitý a neurčitý)
5. Sloveso estar (být)
6. Přídavná jména (Rod a číslo)
7. Rozdíl mezi slovesy ser a estar
8. Čas přítomný
9. Zvratná slovesa a zájmena
10. Rozdíl mezi hay a está(n)
11. Tázací zájmena (qué, quién, cómo, cuándo a cuánto)
12. Předložky (a, en, de, con, por a para)
13. Předložky por a para - rozdíl mezi nimi
14.  Ukazovací zájmena
15. Přivlastňovací zájmena
16. Sloveso gustar (mít rád) a zájmena osobní nepřímá
17. Zájmena osobní přímá
18. Příslovce muy a mucho
19. Spojky (y a o)
20. Číslovky
21. Věty příčinné a účelové
22. Věty vztažné
+ Abeceda, pravidla výslovnosti. Pravopis.
+ Přízvuk psaný a nepsaný. Jak se zvýrazní v textu.   

Postupně budu přidávat jednotlivá vysvětlení všech těchto gramatických jevů, podle vlastní hlavy, jak si to pamatuji. S přihlédnutím do jazykových příruček - aby výklad byl co nejjasnější.